Nechce se nám věřit,že to všechno tak uteklo.Dnes by slavil Pepa 80sátku.
Když byly u Šimonků narozeniny,tak jsme to vždycky príma oslavili.Pepa chystal
občerstvení.Bavilo mě se na něj dívat jak vše krájí a ochucuje.Byl i tvořivej.
V obýváku pod konferenčním stolkem měl doslova malou dílničku.Dodnes mám
minaturní obrázky v miniaturních rámečkách,které Pepa sám udělal.Měl nevyčerpatelnou zásobu vtipů,které uměl vyprávět a kterými nás bavil.
Stále v dobrém vzpomínáme.Dnes si připíjíme bez Pepy ale v duchu je s námi.Tak na zdraví ....

Milá Pavlínko, tak jsem asi něco zvojtil, protože jsem napsal sálodlouhý dopisek a určitě to zmizelo, tak pro změnu používám tohoto kontaktu.Vzpomínám na Pepu jako na svého nejlepšího kamaráda, rybáře a přítele. Bylo mi s nim,když jsme spolu byli velmi dobře. Vzpomínky se mi vracejí až do dětských let kdy jsme spolu seděli na voji -ostříhaní dohola, kdy jsme spolu chodili do Pekla a do Zlatého potoka na raky, které jsme potom strkali do nátělníků, rodiče z nás pochopitelně měli velkou radost. Na to nelze v žádném případě zapomenout. Pepa pro mne neodešel k Pánu Bohu ale jenom tak si odskočil a stále věřím, že se někde objeví vedle mne u vody.Byl to jedinečný člověk a za jeho života jsem si nedokázal vážit jeho přízně tak jak by si to zasluhoval. Holt to je již životní osud, kdy si člověk neváží toho co momentálně má a ocení to teprve když ten člověk je nedosažitelně někde jinde. Děkuji, Pavlinko, Tobě i Pepovi, co jste pro mne udělali. Byl jsem s Vámi ve Vaší přítomnosti vždy šťastný.

Kamarád a přítel Karel

Ahoj Pavlo,
tak jsem strávil u PC nějaký ten čas a trochu jsem si s Tebou zavzpomínal. Víš,nedávno jsem dělal pořádek ve svých fotkách i fotkách z pozůstalosti mých rodičů z Čáslavi. Našel jsem tam např. fotku, kde Pepa je na svatbě tety a strýčka, t.j.mých rodičů, jako malý klučina, nebo kde je v uniformě na pohřbu naší babičky z Počátek, a řadu dalších. Moc si jich cením, protože Pepu jsem měl moc rád, vždy jsme se se ženou těšili, že se v Třemošnici o prázdninách uvidíme, samozřejmě že i s Tebou. Pepu jsem bral nejen jako bratránka, ale i jako skvělého kamaráda, upřímného, férového, spolehlivého, a mohl bych uvádět řadu dalších jeho kladných vlastností. Víš, v životě se člověk setká s mnoha lidmi, mnoho z nich odejde tam, odkud není návratu. Časem jejich obraz vybledne a z paměti mizí i vzpomínky. Ne tak je tomu u Pepy. Jeho obraz ve vzpomínkách je stále živý a tak se svým způsobem cítíš šťastný, že jsem měl tu možnost s takovýmto člověkem se tak blízce znát. Děkuji za tuto možnost nahlédnout do minulosti a zavzpomínat.
Jarda.

Děkuji za zaslání odkazu na webové stránky. Jsem Pepínova spolužačka z ronovské školy. Vždycky když jsme se setkali, běžel ke mně s otevřenou náručí a křičel: "Nazdáár, ty holka podhrádská (pocházím z Podhradí), jak se máš?" Byl to fajn chlap. Budeme na něj vzpomínat.

Můj kolega a kamarád Pepíno žije dále v mých vzpomínkách a proto jsem si dovolil přispět s několika foto z mého vojenského hudebního albumu na tyto webové stránky. Byl to vynikající muzikant a dobrý člověk. Prožili jsme spolu mnoho hezkých chvil. Čest jeho památce, měl jsem ho rád. Čenda Kirchner.

Ahoj Pavlo, koukám jako blázen jak parádní stránky jsi vytvořila (nebo nechala vytvořit). Musím říct, že jsem tu brouzdal docela dlouho a vzpomínal. Měj krásné dny a snad brzy na viděnou. F.P.

Ahoj Pavlo,
e-mail jsem obdržel a už jsem si prohledl i stránky a vzpomínal jsem si. Letos na podzim tomu bude již 34 let co jsem se s panem Šimnkou setkal jako voják základní služby v Litoměřicích. Na vojně byl oblíben jak u vojáků základní služby tak z povolání. Když jsme měli dělené zkoušky (vojáci základní služby) tak při každé zkoušce nám trumpetistům dirigent pana Šimonku dával za vzor a říkal, že to musíme hrát tak dobře jako on. Škoda, že setkání v září 2007 bylo již poslední. Na setkání s ním jsem se vždy těšil a dobře jsme po každé pobavili.

Jindřich Mašín

Děkujeme za stránky, je to hezké že jsi je udělala a děkujeme že jsi nám je poslala. Vzpomínáme na něj ale i na Tebe. Přejeme Ti hezký a úspěšný rok. Ať Tě Pán Bůh provází. Daniel a Grash

Pavlo, moc krásné stránky.

Na večery u vás s Pepou a při vynikajícím jídle, které Pepa nikdy nezapomněl uvařit při mé návštěvě, nikdy nezapomenu.A taky na to, jak nás obě vždycky poslal do patřičných míst, když jsme s ním v něčem nesouhlasily.

Dobrý den, mnoho čtenářů mě určitě nebude znát, ba myslím ani paní Pavla, ale s Panem Pepou Šimonkou jsme se znali od mých dětských let. Jako malej kluk jsem moc rád chodil s mým tátou mezi muzikanty a poslouchal jejich převážně veselé příběhy. Pepa, pro mě tehdy Pan Šimonka je rád a poutavě vyprávěl. Už od dětství mi říkal LOUSKÁČKU, no byl jsem malej Loskot. Po té, co odešel od posádkové hudby Litoměřice a usídlil se v Ústí, jsme se viděli již méně. Můj otec Vladimír a Pepa byli velcí přátelé, táta často při návštevě Ústí nad Labem domluvil, že se s Pepou uvidíme, tu v hospůdce U Beránka, tu U Kroupů. Pamatuji si, jak nás pozval do letního kina, kde tehdy dirigoval orechstr LŠU. Já pak začal studovat Pedagogickou fakultu v Ústí. Hned v prvních týdnech mého studia se uskutečnilo setkání s Pepou a mým tátou v hospůdce U Hnáty. Pepa my tehdy mimo jiné nabídl, že budu-li kdykoli potřebovat pomoc, mohu u nich zazvonit. To jestě bydlel na Klíši. Později mi pomohl, abych mohl chodit na výuku tuby u pana učitele Prantla v LŠU Ústí, kde tehdy pracoval. Během mého studia v Ústí jsme se občas vídali, někdy náhodou, ale když měl můj táta cestu do Ústí, tak to zpravidla končilo společným setkáním U Beránka či U Kroupů. Vždy jsem rád přišel....... Nikdy nezapomenu na poslední telefonní rozhovor s Panem Pepou Šimonkou. Byla zima, sedím v hospůdce Luna v Litoměřicích a kolem muzikanti, shodou okolností i ti, co ním hráli u posádkové hudby. Pepa v telefonu říká: "Nazdar Louskáčku, co dělá táta, nemůžu se mu dovolat, chystám muzikantské setkání, nemá nové číslo? Nemá " říkám " hned mu zavolám". Myslím, že spolu ješte ten den mluvili. Krátkých pár dnů po té, mi táta volál do práce, "Umřel mi kamarád, Pepa Šimonka" Nechtělo se mi tomu uvěřit ! Čest jeho památce, měl jsem ho rád. Petr Loskot.